Květa Legátová si získala čtenáře zejména jako autorka baladických a současně naturalistických příběhů sebraných v povídkové knize Želary (2001), za niž jí byla v roce 2002 udělena Státní cena, a novely Jozova Hanule (2002), jež původně vznikla jako filmový scénář, podle něhož byl natočen film Želary (2003). Dílo Květy Legátové je ovšem mnohem rozsáhlejší a zahrnuje několik desítek dramatických textů, ironické skeče i pohádky. A patří do něj i čtyři detektivní příběhy sebrané v této knize. Mají společného hrdinu, mladého rozpačitého vyšetřovatele poručíka Ryšku, který se postupně dobírá přesvědčení, že NIC NENÍ TAK PROSTÉ, jak se zpočátku zdá, a že pravda se skrývá mnohem hlouběji, než zpravidla naznačuje povrchní pohled. Čtenář se pak při jejich četbě může znovu přesvědčit o autorčině mimořádném citu pro psychologii dialogu a o jejím smyslu pro zvláštní dramatické, někdy i absurdní situace, jež mezi lidmi vznikají.